VLADIMÍR PÁRAL
Nejvíc chtěla bych napsat o mém oblibeném básniku. To je Edgar Allan Poe, protože psal nádherné básně. Mohla bych napsat taky o něm jako o spisovateli, ale pořád by to byl Američan, a přece studuji bohemistiku... A proto bude o Páralu.
Jednou jsem četla „Katapult“. Podívala jsem se, kdo to napsal a kdy i už jsem věděla, že musím přečíst od Párlara něco víc.
Vladimír Párlar se narodil v roce 1932 a je jadným z nejslavějších na světě – vedle Hrabala a Fuksa – českých spisovatelů. Jeho debutem byl románová cyklus: „Veletrh splněných přání“ (´64), „Soukromá vichřice“ (´66) a „Katapult“ (´67). Tyto knihy byly velkou literární události a hned znál je bezmála celý svět. Právě knihy z teto doby se mi nejvíc zalíbily.
Začala jsem od konce cyklu a přečetla jsem „Katapult“. Po prvé moc mě utěšilo, že Jošt stále jezdil tam a zpět vlakem Praha – Brno – Bratislava – Budapešť – Bukurešť, protože jsem taky jednou nim jezdila, když jsem byla v Česku. No ne jenom vlak se mi líbil v „Katapultě“.
Valmi jsem byla spokojená s kompozici teto knihy. Jošt manželku Lenu, no moc cestoval a poznával stále nové ženy (byly to ženy, který odpověděly na jeho inzerýty), a každá epizoda s nějakou ženou vypadala stejně, jakoby Jošt měl nějakou schému. Vždy se všechno opakovalo, dokonce i dialogy. Stále jsem četla jednou epizodu, no v mnoha různých variantách. Tato kompozice se mi velmi líbila, a myslím si, že byla jednou z koncepcí ukazování Páralové vize současnosti 60. let.
Tematu současného života. Páral věnoval taky „Veletrh splněných přání“. Hlavním hrdinou je Milan Renč, který jak Jošt má případy s různými ženami. A znovu se to opakuje jako varianty jedné události. Milan Renč dokonce opakuje schematy rande.
Jošt i Renč prožívají své příhody docela soukromě, no pozorný čtenář uvidí, že Páral vytvořil tu obraz společnosti bezvolných, trpných loutek, otroků systému prostředí, práce, a dokonce i sexu považovaného za povinný tělocvik.
Páralový knihy se mi velmi líbí. Piše o důležitých věcí, ale dělá to použivaje ironie a žert, co činí jeho knihy zajimavější.
Myslímsi, že Páralový knihy stojí za pročitanou („Milenci a vrazi“, „Dekameron“, „Profese-žena“), a proto je čtu.