Nevím, zda statistický je to pravda, ale osobně myslím, že počasí je v Polsku nejpopularnější temátem rozhovoru. A to ne jenom, kdy duležitým. O počasí myslimé, mluvímé pořád. Je to také vidět ve předpovědi počasí. Lidé se radějí divají na barevné mápy a čisla, často s minusem, než na vážné zprávy. Proč? Především proto, že počasí ovlivňuje celý náš život.
Stači, že projedeme se ulicemi velkoměsta v květnu. Všechno kvitne, lidé jsou oblečení v barevné trička, ženy nosí lehké šaty, muží kraťasy. Je teplo, tak jsme veseli, je to vidět v oblečení. Je teplo, tedy můžeme travit víc času venku. Je to podstatné věc, naše tělo potřebuje sluňce, kysliku atd. Na čerstvém vzduhu jsme aktivní, těšíme se životem. Dny jsou delší a myslímé, že můžeme udělat víc věcí. Procházka stejným městem v ku přikladu únoru je velice odlišný zážitek. Je zima, je temno a vlhko. Lidé nejsou oblečení v obrovské bundy, nejčastějí černé. Ženy michají se s muži. Možné i chtělby popovídat, mluvit s sebou, ale proboha, jak mluvit s někým, kdo má kašel a rýmu. A v zimě rýmu má skoro každý. Není už sníha. Nálada lidi v zimě je mnohem horši, ne proto že se měsíc jmenuje prosinec, jsou vánoce, města jsou plné stromku a světla, anděli a Ježišků. Ale proto, že počasí je špatné.
Zajimavý je taky vliv změn počasí na náš stav psychický a fizycký. Určitě nejde jenom o tak podstatné věci jako bol v kolenach i nebo zádech, ale spiše o to, že třeba přichod jara je pro nás symbolický nějakým novým začátkem. Mění se období, tedy my také snašime se něco měnit v našem životě.
Bližím se ke konci, chtěl bych napsat ještě … o mým oblibeným dšti. Dešť nma na mě velkiký vliv. Pokud prší a jsem doma citim přijemný klíd, citim se bezpečný. Je mi dobře a rád se divám na kapky na okně. Pokud avšak jsem venku – je to uplně naopak. Nic ne davá mi radosti, kdy prší, … se divam na ty kapky.
Mamé štěstí, že počasí je u nás tak různá, často se mění a pořad překvapuje. Vždycký mámé o čem mluvit s lidmi.