Visím zavěšená na dveřích nebo u plotu mých majitelů. Téměř každý den mám návštěvu. Přichází ke mně listonoš a nechává mi dopisy, občas i malé balíky. Ačkoli ty velké nosí přímo majitelům, protože se do mě nevejdou. Mám vážný úkol ve svým životě, poněvadž pečuji o korespondence mých pánů a nesmím nikomu prozradit tajemství, co se tam skrývá.
Listonoš chodí docela časně ráno, ale mí majitelé jsou již v práci. Takže musím se starat o dopisy po dobu, když se nevrátí. Časem nejsou doma celý týden a já tak mohutním, že poté listonoš má problém, aby ještě něco do mě nacpal. Každopádně jsem ráda, že právě mně pověřili takový úkol. Jakkoli je mi občas trochu smutno. Jiné schránky, jako ty v panelových domech, nejsou samy. Je jich tam mnoho a mohou si s sebou popovídat. Vypravovat příběhy o zajímavých dopisech a já sedím zde sama. Moje nejbližší kamarádka bydlí až na druhé straně ulice. Je to pro mě trochu trapné. Snažím se však o tom moc nepřemýšlet a jsem ráda z návštěv listonoše.
Dobře, že jsem venku. Díky tomu mohu pozorovat změny ročních období. Jsem celá z oceli, takže nebojím se ani deště, ani sněhu. Nejraději mám slunce, jelikož mohu se ve slunci vyhřívat. Za hezkého počasí musí listonoš dávat pozor, aby se nepopálil, protože jsem tak horká. Uvnitř však je stín, kde se dopisům nic spatného nestane.