Ležel jsem v posteli a bylo hrozné horko. Nemohl jsem dýchat. Podíval jsem se na hodinky - bylo už po půlnoci. Nemohl jsem usnout. Otáčel jsem se ze strany na stranu. Rozhodl jsem se, dát si sklenici mléka, ale i to mi nepomohlo usnout. Oblékl jsem se a vydal jsem se na cestu. Kousek od mého domu se nacházela široká louka a cestou směrem nahoru bych se dostal do lesa. Nechtělo se mi spát, ani neměl jsem, co dělat. Procházka se mi zdála být tím, co jsem potřeboval. Doufal jsem, že vůně lesa mě uklidni a budu moci se konečně lehnou v posteli. Pravděpodobně jsem měl příliš moc myšlenek v hlavě. Vyšel jsem nahoru a stál jsem již u úpatí lesa. Rozhlédl jsem se kolem sebe, všude byla tma. Kráčel jsem pomalu k lesu, až najedenou jsem uviděl blýskající světlo přímo u vchodu do háje. Vyděsil jsem se a rychle jsem uskočil dozadu. Padl jsem na záda a nemohl jsem se pohnout. Ležel jsem chvíli, prudce však jsem se postavil na rovných nohou. Řekl jsem, že neměl bych se ničeho bát. Světlo dobíhající z lesa bylo oslepující, ale to mě taky nezastavilo. Byl jsem už blíže a blíže. Ještě kousek. Podíval jsem se před sebe a uviděl jsem hrnec zlatých mincí, jež odrážely světlo měsíce. Sáhl jsem po jednu z nich a, než jsem ji ještě pocítil pod prsty, ztratil jsem vědomí.