Když jsem byl:a dítětem, jeli jsme s rodinou do Skotska na dovolené. Už není mi jasno, zda moje dětské vzpominky jsou neomylné, ale to, co jsme tam viděli, je mi vryté do paměti. Blízko od naše chaty byl takovej neformální národní park, kam jsme si každej den udělávali piknik u dřevněho stromu. Tento rok to bylo babí léto: ještě ve stínu našeho stromu nám bylo až moc horko. To, co bylo divnej, jsou ty kopci, které se nad námi tyčili vlevo i vpravo, jako bysme se skutáleli mezi stránky jakékoliv obrovské knihy ležící napůl otevřená na hřbetu. Měl:a jsem pocit, že jsme se stali pouhými slovy na stránce přírody a takovej pocit jsem se nikdy ani před tou dobou ani po té doby zážil:a.