Získal se mi zlozvyk myslet na budoucnosti až moc. Považuju takovej zvyk za důsledek generační úzkost; zdá se mi, že všichni mýho věku se rostli od mládí s znalosti toho, že svět pálí a už je pozdě, tak se předstírám neustálé nevyhnutelné apokalypsy. Bylo mi šest let, když mi poprvé řekli fráze “skleníkové plyny” a od té doby plynule se mi přestalo doufat, že problémy se budou řešit.
Snažím se si tomuto odvyknout, i když si myslím, že mám pravdu. Uzkost jednoho člověka nikomu nestojí – tak radši myslím o něco veselýho.
Nejsem žádnej novátor a nemůžu se předstírat ničeho horšího, než výlet na Mars. Cesta od Manchesteru do Prahy už přijde mi až moc, tak co cesta přes sluneční soustavu?? Radší zůstanu na spáleném světu.